Jelikož jsme na cestu byly dvě, přímo se nabízelo si jí zpestřit různými zastávkami. Z těch lezeckých to byla oblast Napoleonica v Terstu (Itálie). Výhled na moře a perfektní dostupnost (autem pomalu až pod skálu, sic na úkor většího množství lidí) splnila očekávání pohodového lezení. Průvodčík zde není nutný, cesty jsou popsány a případně vám někdo z ostatních lezců poradí.

Další zastávky měly být na poloostrově Istrie (sever Chorvatska), který je lezecky vyhlášený. Tento záměr však ztroskotal kvůli absenci průvodčíku. Zde tedy již průvodčík doporučuji. Pokud nejde vyloženě o známou oblast, místní zpravidla o lezení nic nevědí a nenavedou vás. Bez průvodčíku jste nahraní a v horším případě skončíte jako my, kdovíkde v kamenné stráni, vybaveni sandály. Buďte tedy chytřejší, průvodčíka seženete v Iglu športu (chorvatská obdoda Hudáče) a sandále vyměňte za pořádné boty, vedro nevedro. Hada jsme potkaly dvakrát a ani jednou nevypadal, že se chce přátelit.

No a tak jsme dorazily až do Splitu. Lezecký enthusiasmus se ještě celý říjen trochu trápil s ostrým sluncem, které dovolovalo lézt jen večer, zatímco dny se rychle krátily. Podmínky pořád spíše ideální na DWS, ale zde je nutné se obrátit na místní lezce. Ať už kvůli obecným informacím nebo kvůli zapůjčení lodi. Místní lezeckou komunitu nejlépe zastihnete na bouldru Marulianus, který přichází na řadu i v případě špatného počasí. Na jejich facebookových stránkách (Penjački Center Marulianus) najdete jak adresu, tak je rovnou můžete zkusit kontaktovat (majitelé jsou velmi ochotní lezci a odpovídají rychle.)

Marjan

Mořská voda se zdá býti no-Sportiva friendly

V listopadu už byly super podmínky a my jsme začaly objíždět skalní oblasti kolem Splitu. Asi by bylo fér uvést na pravou míru, že moje předchozí zkušenosti s vápnem zahrnují oklouzané Arco, ještě oklouzanější Srbsko a mastný Kras (pardon všem Brňákům a ještě více respektu pro ně). V Chorvatsku jsem tedy byla naprosto unešená. Skála roztodivných tvarů, veliké jeskyně (patřící těm ostřílenějším lezcům), nohy drží, kde si zamaneš, perfektně odjištěné cesty, výhledy na hory, moře, někdy hory a moře dohromady. K tomu jako třešnička subtropická flóra a fauna!

Obecně se v Chorvatsku dá lézt celý podzim a zimu, ale chce to pomocí předpovědí zkusit vychytat bóru, která se přiřítí s takovou silou, že skála je poslední místo, kde chcete být. Poté vás už můžou překvapit jen deště, které typicky trvají téměř několik dní v kuse.

Zde jsem si dovolila napsat pár poznatků k navštíveným oblastem blízko Splitu.

Marjan

Pokud jedete do Splitu, tak Marjan je „tutovka“. Z centra se autem dostanete pod kopec za patnáct minut, pěšky po nábřeží nebo přes kopec za třicet minut. Ideální na krátké výlety, případně pokud dopoledne zlobí počasí. Pás skal na kopci je vystaven po celý dnes slunci, a tak oschnutí skály je tam otázkou pár hodin, na druhou stranu počítejte s tím, že pokud je ve městě 25°C, tam bude 33°C. Krásně napsaný článek a podrobnější info naleznete zde: http://cs.euroclimbing.com/?p=2299.

Omiš

Další z vyhlášených oblastí. Zde a na Marjanu byly jediné oblasti, kde se o víkend nahrnulo více lidí, jinak jsme se spíše divily, když jsme narazily na další lezce. V samotném Omiši je několik oblastí a místní nám doporučovali spoustu vícedélek, které disponují sympatickými obtížnostmi okolo 6b a délkami okolo 200 metrů. Navíc Omiš (jakožto historické město obývané piráty) stojí určitě za to navštívit, tak jako tak.

Brella

Podle průvodčíka to vypadalo na famózní lezení, cesta vedle cesty, většinou okolo padesáti metrů. Ale nenechte se zmást. Brella byla jediná oblast, kde jsme se dostaly do nepříjemných situací. Borháky zde ubývají, štandy nejsou vidět nebo možná sem tam ani neexistují. Kamarádku slézání z cesty, která nečekaně skončila, stálo ošklivý pád. Takže za mě oblast krásná, ale jen s nějakým znalým Chorvatem.

Trogir

Do Trogiru jsme se chystaly, ale varování místních, že je tam aktuálně nebezpečná situace ohledně většího množství hadů jsme braly velmi vážně.

Bobanova greda

Oblast zasazená do útesu tyčícím se nad Splitem, spíše pro náročnější lezce. Počítejte s tím, že 6a je tam 6b+.

Markezina greda

Pokud vlastníte jako já nízkou Octavii, tak tohle lezení raději oželte. Když najedete na „silničku“ táhnoucí se ke skále, už není cesty zpět. Auto mi tenhle výlet stále neodpustilo.

Klobuk

Dechberoucí skalní scenérie, ale jelikož osobně cesty co začínají číslící „7 a více“ nelezu, tak jsem si moc neškrtla.

Paklenica

Do Paklenice jsme jely jen na turistiku. Skály vypadaly krásně, ale vzhledem k tomu že i v lednu se tam pohybovalo dost turistů,  v sezóně to musí být Václavák. Nejlepší asi je vyrazit do velkých stěn, kam se turisti nedohrabou. Počítejte s tím, že Paklenica má vlastního průvodčíka a za lezení se tam platí poplatek. My jsme se opravdu byly jen projít, přesto jsem musela zkonstatovat, že to bylo nejkrásnější místo Chorvatska, které jsme navštívily, tudíž bych těch pár kun navíc klidně oželela.

Markezina Greda. Takhle jsme tam postávali a číhali zda na nás nečíhají hadi.

Brella

Rest place

Abych byla objektivní, zmíním ještě názor mého přítele, který mě přijel do Chorvatska navštívit a je značně ostřílenější lezec než já (vlastně mnohem víc). Lezení se mu líbilo, ale jinak zastával názor, že „Špáňo je lepší“. Občas jsem ho přistihla, jak mu zasvítily oči při pohledu na cestu z pěkných krápníčků, nebo když v průvodčíku narazil na oblasti na Hvaru. Tam to opravdu vypadá jako lezecký ráj, ale bohužel to nemůžeme osobně zhodnotit. Na Hvar musíte vzít trajektem auto nebo počítat s taxíkem či celodenními tůrami. Trajekt je drahý „jako pes“ a pokud nemáte v plánu strávit na ostrově aspoň pět dní, tak se nevyplatí (pokud tedy nejste ukrutně bohatí).

Úchvatná Paklenica a moje věčné zklamání, že fotka prostě nevyjádří realitu

Asi můžu s čistým svědomím zhodnotit, že pokud chcete vzít celou rodinu na dovolenou k moři a zároveň mít možnost se čas od času utrhnout do skal, je Split naprosto ideální místem, kde si každý přijde na své. Pokud jste „nadupaný“ lezec, který chce lézt, lézt a lézt,  tak buď zainvestujte do Hvaru nebo si nezapomeňte vybavení na chorvatské vícedélky,či tento článek prostě ignorujte a jeďte zase do toho „Špáňa“.

- Ela